Město Ende na Floresu (první díl), tajemné Kelimutu
Když jsem poprvý přistával na letišti v Ende (H Hasan Aroeboesman) nemohl jsem se na tu exotiku z okýnka letadla vynadívat, a už jsem se těšil jak tu nádhernou a hornatou oblast s dlouhým pobřežím Sawuského moře vezmu „útokem“.
V té chvíli jsem ani náhodou netušil, jak moc si tohle město zamiluju!
Tříbarevné tajemné jezero je místem odpočinku duší
Město Ende leží na jihu ostrova Flores a pro cestovatele které sem zavítají, je především bránou do národního parku Kelimutu vzdáleném od města asi 50 kilometrů. Tady se nachází jeden z nejpozoruhodnějších divů ostrova, uprostřed krásné přírody na vrcholu sopky stejného jména, najdete tři velmi zvláštní a odlišná kráterová jezera – každé je jinak zbarveno. Barva jezer se mění v důsledku chemických reakcí vyplývajících z minerálů obsažených v jezeře, které čas od času dobarví přítomnost sopečných plynů unikajících z útrob hory.
Místní obyvatelé místo uctívají a vyprávějí mnoho legend o jeho vzniku, věří mimo jiné že je útočištěm ztracených lidských duší.
Cestou do oblak „poutník nad mořem mlhy“
Jezera jsou přístupná pěšky nenáročnou stezkou a z parkoviště jsou vzdálené zhruba dva kilometry. Při mojí návštěvě později odpoledne nebylo na jezera už skoro vidět a jen občas decentně vykukovala z mlhavých mračen (fotky dole). Na vrcholu hory jsem byl už jen sám, když nepočítám pár opic co mě z houštiny šmírovali, pro turisty už bylo pozdě, většina sem zavítá brzo dopoledne kdy ještě nebývá tolik oblačnosti… hmm nevadí, určitě se sem ještě vrátím. No a taky příště vyměním sandále za tenisky, už na motorce při stoupání nad 1000m mě nohy docela tuhly – naštěstí tady moje zateplení, tedy ponožky v sandálech, ani v nejmenším nikoho nepohoršovalo :-) (foto dole). Zpátky do Ende jsem přijel pozdě večer a cesta tmou tmoucí po děravých silnicích, kdy chabé přední světlo na mém skútru osvětlovalo jen zhruba dva metry přede mnou, bylo samo osobě drsným dobrodružstvím.
