Oblast u jezera na úpatí sopky Batur je jedno z nejkrásnějších míst na celém ostrově Bali
Když se na Bali vydáte směrem na severovýchod a vyjedete vysoko do hor až do oblasti Kintamani, objevíte zde jedno z nejkrásnějších a nejmagičtějších míst na celém ostrově. Dramatická kopcovitá krajina vás dovede až k posvátnému jezeru na úpatí sopky Mout Batur. Pohled na třpytivé kráterové jezero Danau Batur obklopené vesnicemi, svatyněmi a sopkami vás uchvátí. Krásná kontrastní krajina zeleninových farem, kterým se daří v úrodné sopečné půdě, spolu s červenými střechami vesnic ležících na jezeře, dokončují dechberoucí scénu. Jezero s délkou kolem 11 km je zároveň největším jezerem na ostrově. Oddech po cestě vám navíc zpříjemní čerstvý horský vzduch, který je tady v tisíci metrech na mořem i přes den běžný, ve večerních hodinách bývá asi o 15 stupňů chladněji než v nižších pobřežních oblastech, takže „teplé prádlo“ s sebou :-)
Celá tato úžasná oblast vznikla před několika tisíci lety mohutným sopečným výbuchem a právě tady v kráteru se usadili první obyvatelé ostrova, tzv Bali Aga. Z doby asi před tisíci lety, kdy okolo jezera žili původní balijci ještě neovlivnění jávanskou expanzí a samozřejmě ještě před příchodem hinduismu, zde byli objeveny různé kamenné sochy, většinou věnované duchům místních předků. Tyto objevy dokládají, že oblast Kintamani je nejstarší oblastí v historii ostrova Bali.
A historii jsem tu cítil doslova na každém rohu, bylo to jako bych objevil úplně jiné Bali. Mě to tady doslova učarovalo, je to neskutečné místo s úchvatnými výhledy a zvláštní mystickou náladou. Atmosféra místa je opravdu fascinující. Na fotografiích je údajně nejstarší balijská vesnice Trunyan s pohřebištěm a různě zbarvené jezero se sopkou Batur s viditelným kráterem.
Tady žili původní obyvatelé Bali
Potomci původních balijců tu žijí dodnes a mají stále své magické rituály, které si nenechají vzít. Ze všech tradičních zvyků, které dodržují, je naprosto neuvěřitelný jejich způsob pohřbívání zesnulých. Své mrtvé nepohřbívají do země a ani je neupalují, ale jejich těla jsou ponechána volně venku na zemi. Tento obřad spočívá v obalení těla bílou látkou, vysvěcením a umístěním těla pod velký strom Taru Menyan. Těla se uloží pod bambusové klece a díky místnímu klima se přirozeně rozloží. Díky velkému posvátnému stromu Taru Menyan pak není v okolí hřbitova cítit žádný zápach, vyzkoušeno osobně. Název Taru znamená v překladu strom a Menyan, krásná vůně. Vesnice Trunyan, ve které dnes žije něco kolem 500 obyvatel, dostala název odvozením od těchto dvou slov. Pokud se budete chtít podívat do vesnice, tak již samotná cesta je velké dobrodružství.
Na skútru lze do vesnice sice dojet, ale v některých místech je cesta pod vodou a je tak jen na dobrém odhadu, zda motorku neutopíte. Do místa samotného pohřebiště lze pak jedině doplout po jezeru, jiná cesta sem nevede. Po domluvě a smlouváním o ceně se ve vesnici dá docela levně najmout malá loďka, já to usmlouval na sto tisíc rupií a měl jsem ji jenom pro sebe navíc se dvěma místními pádlisty, milí kluci. :-) (organizovaně v malém přístavu na druhé straně jezera to stojí 300 IDR a navíc až při naplnění lodi více jak 4 lidmi).
„V naší vesnici uctíváme jiné tradice než na zbytku ostrova. Naše mrtvé nepohřbíváme klasickým způsobem. Necháme je ležet, aby si je matka Země vzala zpět“. Lidé z Trunyan
Vesnice a jejich tajemné příběhy
Domorodí lidé z Trunyan i z ostatních vesnic okolo jezera mají velice přátelskou povahu a jsou velice vřelí ke všem návštěvníkům, rádi se s vámi dají do řeči kdykoliv k tomu mají příležitost. Většina turistů se kterými by mohli poklábosit odsud ale odjíždí už brzo po ránu, ihned poté co se vrátí z výšlapu na Mount Batur. O to více si pak místní cenní když se s nimi někde u jezera potkáte v odpoledních, nebo večerních hodinách, kdy jsou vesnice klidné a tiché jen s minimem cizinců.To se dá pak zjistit spoustu zajímavostí: třeba o tom, proč tady mají u všech domů a chrámů v obrovských pavučinách tolik velkých pavouků, nebo že tu přebýval velký obr jménem Kebo Iwa, a nebo taky třeba proč má každá rodina tady v horách, v průměru o dvě děti víc, než jinde v oblastech níže. :-) Zajímavost, kterou se tady můžete také dozvědět, je že zdejší lidé stále věří v balijské rozdělení světa do tří zón. První zóna je vysoko v horách, kde žijí bohové, ty by měl každý člověk denně uctívat. Druhá zóna patří běžnému životu a lidem, kde je klid a ve které se není potřeba ničeho bát. Třetí nejhorší je v moři a hlavně pod jeho hladinou, tam žijí démoni a tomuto místu se Balijci vyhýbají. Aha, tak už je mi hned jasný, proč se můj balijský kamarád Made nerad přibližuje k moři a když přijde řeč na šnorchlování, tak raději zmizí – jo, může za to ta třetí zóna.:-)
Jezero Batur je také považováno za zdroj zavlažování v celém ostrově a jen pár kilometrů od Trunyanu najdete úžasné lázně s horkými sirnými prameny, kde se relaxace a koupel přímo nabízí. V Batur Natural Hot Spring, jenž má bazény přímo na kraji jezera, nebo v luxusnějších Toya Devasya.
Jezero Batur (1 034m n. m.)
je největším jezerem na celém Bali. Vyplňuje východní část obrovské kaldery pod Baturem a má obvod přibližně 22 kilometrů.Gunung Batur (1 717m n. m.).
Výbuchy Mt Batur byly zaznamenány od roku 1804 a od té doby došlo k 22 erupcí sopky. Od roku 1917 Mt Batur vybuchl ještě třikrát (1926, 1974, 1994), při každé erupci vytvořil nové subkrátery, které jsou označovány jako Batur I, II a III.
Jo, abych nezapomněl, :-) pro milovníky hor a trekingu je zde možnost výstupu n Batur a cesta nahoru trvá jen dvě až tři hodiny, chodí se hlavně na východ slunce a pokud vyjde počasí, je nádherný a nezapomenutelný výhled s největším vulkánem na Bali Agungem v pozadí, ale o tom snad až příště.
Fotografie jsem pořídil na Bali v roce 2018
