Tomohon, Manado a válečníci kmene Minahasa ze severní Sulawesi

Podnebí tropickýho deštnýho pralesa, přírodní scenérie, příjemně chladný klíma, dvě aktivní sopky nadohled, květinový a ovocný zahrady a v čistých vesničkách úhledný dřevěný domky, suma sumárum: JEDINEČNÁ OBLAST, která se nachází u města Tomohon v severní části indonéského ostrova Sulawesi.

Do nejsevernějšího města ostrova Sulawesi, Manada, jsem nepřijel zrovna v lehký době, jen pár dnů před mým příletem zasáhlo střed ostrova silné zemětřesení, které následně vyvolalo obrovskou vlnu tsunami a doslova pohřbilo velkou část města Palu vzdáleného odsud zhruba 600 Km (wiki info). Přesto že je to sem dost daleko, tak i v Manadu se čas zastavil a hodně se změnilo, město bylo najednou bez turistů a v ulicích se konalo spoustu na rychlo vymyšlených akcí různých občanským aktivit (hudba, divadlo tanec) se sbírkami na podporu postižených rodin ze zasažených oblastí. Fotodokumentace níže:

Když jsem si později půjčoval motorku, abych co nejdříve vyrazil do oblasti Minahasa s cílem ve městě Tomohon, dostalo se mi od majitele moto půjčovny následujícího upozornění: „na tom místě se dějí divný věci, buď vole fakt vopatrnej“, přiznám se, že mě to ještě víc na cestu navnadilo, :-) předpokládal jsem totiž, že za tím strašením je hlavně vyhlášeným animal market, kde je možné koupit skoro cokoliv, snad kromě částí člověka (a to vlastně taky nevím jistě), a který rozhodně není pro slabý povahy! Mimochodem, jeden místní vtip říká: „I satan, pokud bude marinovaný v chilli omáčce, je vhodný ke konzumaci!“ Hmm :-) Možná měl ale na mysli něco jinýho, třeba místní magický rituály, nebo divokou přírodu mezi dvěma aktivními sopkami, kdo ví? Nakonec jsem tady ale většinu z toho opravdu našel.

Tomohon je sopečná vysočina, obklopená zalesněnými kopci s množstvím ovocných a květinových farem. Nachází se na asijsko-pacifickém kruhu ohně, leží mezi dvěma aktivními sopkami Mount Lokon a Mount Mahawu.

Válečníci kmene Minahasa v severní Sulawesi

Ještě v centru Manada jsem si před velkou sochou minahasanského válečníka (na fotce vpravo) představoval, jak asi vypadají tyto postavy dnes.

Ve starých legendách se o minahasanských válečnících mluví jako o kouzelnících, kteří jsou někdy neviditelní, a když ještě víc znásobí svou duchovní sílu, tak dokonce můžou bejt viditelní i na dvou různých místech současně. To by se mi líbilo!
Specifický kostýmy válečníků jsou zdobený tradiční tkanou látkou s různými zavěšenými symboly: zobák ptáka, peří kohouta, opičí lebka, a pod tím vším je kožený oblek. Červená barva kostýmu má být symbolem odvahy a v další výbavě nesmí samozřejmě chybět meč, štít a kopí. (nějak jako na titulní fotce)

Tisíce let starý taneční rituál

Stejně jako v dávných dobách, se dnes při různých událostech ve vesnicích kolem města Tomohon, používá válečnický divoký tanec Kawasaran. Pro domorodou komunitu Minahasa je Kawasaran více než jen tanec k vyhánění a zabíjení zlých duchů. Je to tisíc let starý rituál, který se předává po generace a který má udržet rodné město tak, aby zůstalo „klidné a mimo zlé úmysly“, jako například ochrana pozemků, tedy zachování tradičního území Minahasa zděděného z generace na generaci.
Kawasaran pochází ze slov Kawak (chránit) a Asaran (následovat rodiče). Význam tanečních rituálů v Minahase je tedy hlavně o zachování a ochraně dědictví předků. (je fakt velká škoda, že my u nás takovou divokost nemáme, právě teď by se hodila, viz datum příspěvku)

Moje setkání s válečníky se uskutečnilo hned dvakrát, nejprve se zničeho nic zjevili v lese pod sopkou Mahawu (to bylo fakt překvápko) a později mě ještě „přepadli“ u jezera Tondano, v druhém případě fungovali ale spíš jako turistická atrakce. No ale přesto vypadali dost zuřivě, všichni, i ženy válečnice.